Já spisovatelem.

Tirmingenův Dům - 3. díl

12. srpna 2009 v 12:47 | em Wey. zveřejňuje
... "Já si myslím, že ano" vedou mezi sebou manželé rozhovor a pokračují dál v cestě.
Už jedou den v kuse. "Konečně civilizace." vykřikne pan Tirmingen. Nejdříve zastaví u čerpací stanice a načerpají benzín i do zásoby. Poté se vydají do centra kde jsou udiveni. Ve prostřed náměstí se tyčí ohromný gotický kostel. "To už jsme dlouho neviděli, co Františku?" ptá se žena svého muže. Zahlédnou informace, tak se jdou raději poptat, jestli jedou správně do vesnice Hradly. "Dobrý den." "Krásný podvečer" odpoví slečna za přepážkou. "Chceme se zeptat, jestli jedeme dobře do vesnice Hradly a jak to je ještě daleko?" ptají se manželé. "Moment, podívám se.. Ano jedete dobře, neustále musíte jet po hlavní a na 150. km odbočit vlevo, ale měl by tam být ukazatel. Vzdušnou čarou je to uz jen 100 km, po cestě kolem 180km." Odpovídá slečna. "Děkujeme a krásný zbytek dne" a manželé odcházejí.

Tirmingenův dům - 2. díl

11. srpna 2009 v 18:28 | em Wey. zveřejňuje

Velice smutné!

~ komentáře, prosím
~ nekopírovat, prosím
~ foto: Martin Weisser & Jan Weisser (já a brácha)
~ text: Martin Weisser (já ~ em Wey.)
...V tom uslyší výstřel, běží do vedlejšího pokoje a s otevřenými ústy zírá na vyděšenou ženu, která vzala pistoli mužům v černém a postřelila je. Celá vyděšená rodina vidí, jak se dva muži topí v krvi a z posledních sil říkají: "Zachraňte mě! Volejte sanitku.". Brečící paní Tirmingenová běží do chodby k pevné telofoní lince a zavolá sanitku. "Už nemusíš, zemřeli" po chvilce oznámí pan Tirmingen.

Tirmingenův dům - 1. díl

11. srpna 2009 v 11:26 | em Wey. zveřejňuje
~ můj první příběh
~ komentáře, prosím
~ nekopírovat, prosím
~ foto: Martin Weisser & Jan Weisser (já a brácha)
~ text: Martin Weisser (já ~ em Wey.)

Slunce zapadalo a jeho poslední paprsky ozařovaly zlaté pole, které se táhlo kolem domu pana Tirmingena. Když to zpozoroval, vyšel na verandu a z údivu si musel usednout na houpací křeslo, které bylo hned vedle něj. Neuvěřitelný koncert, v němž hrálo hlavní roli žito a hudbou doprovázený jemný vánek, který jemně třel listy stromů o sebe, udivil pana Tirmingena tak, že už nevnímal hlas své manželky, která mu neustále přikazovala, co má dělat. O několik minut později se vrátili jejich děti, které si užívali krásného počasí kdesi na hřišti.

 
 

Reklama